Otce jsem naposledy viděla jako malá: Až po letech mi vysvětlil, že za jeho odchodem stála tato absurdita

Petra měla se svým otcem neuvěřitelně skvělý vztah. Byl pro ni hrdinou a vzorem zároveň, cítila se jako jeho malá princezna. Věděla, že tvrdě pracuje, vrací se pozdě a neustále se snaží splnit vše, co jí na očích vidí. Možná i proto se občas s mámou dostal do menších hádek a nedorozumění. Ona byla v rodině ta přísná a on překypoval láskou. Dokud po oslavě jejích šesti narozenin záhadně neodešel.

„Prostě zmizel. Ze dne na den nebyly v bytě žádné jeho věci. Odešel a vzal si s sebou i poslední tričko. Bez vysvětlení, bez dalších řečí, ráno ho už nebylo. A máma? Ta si během let mého dospívání neustále vymyslela jiný důvod, který mi předložila jako výmluvu. Nevěděla jsem, jestli mi nechce říct pravdu, nebo ani sama neví, proč nás tak náhle opustil. Dokud mě těsně po mé třicítce nekontaktoval. Odrazu a sám od sebe. „Vzpomíná Petra na to, jak těsně před změnou kariéry a po krizi, při níž jí ztroskotal dlouhodobý vztah, odrazu zastavil před jejím dveřmi muž, který se představil jako její otec.

Když strach může za vše
„Podobal se. Matně jsem si pomínala na svého hrdinu z dětství a tento muž měl rozhodně jeho rysy. V očích měl však slzy a zeptal se mě, jestli bych mu věnovala aspoň minutku svého času. V tom okamžiku jsem sice nevěděla popsat své emoce, věděla jsem však, že mu musím dát šanci aspoň na to, aby mi své chování vysvětlil. Sedl si, a když se konečně uklidnil, začal mluvit. O mém dětství a o tom, jak moc mě miloval. Jak mi všechno dovolil a nedokázal mi říct ne. Byla jsem jeho malá princezna. „Vzpomíná na setkání s otcem Petra.

Postupem času však nedokázal kontrolovat své chování a jeho měkká povaha a slabost, kterou vůči své jediné dceři pociťoval, začala vadit mé mámě. „Prý se nechoval jako muž, nedokázal zastávat pozici toho silnějšího a nevěděla se na něj v ničem spolehnout. Nevěděla si představit, že by své dítě vychovávala s někým, kdo nezvládá roli rodiče a ji věčně staví do pozice té špatné. Prý tato jeho slabost spouštěla ​​věčné hádky a nedorozumění. Snažil se změnit, být rázný a rozhodný, těžko pracoval, aby svou roli muže obhájil alespoň tím, že se o nás dokázal postarat, ale mame nic nestačilo. Vždy si našla něco, kvůli čemuž si do něj nevhodně rýpla. Nakonec dospěl k závěru, že bude lepší, když odejde a nechá ji, ať se o mě stará sama. „Dodala Petra.

„Strach z toho, že mi není dobrým otcem a není pro mě adekvátní mužský vzor, ​​vyústil až do toho, že už víc nemohl. Vzal si věci a v přesvědčení, že to tak bude lepší opustil mě i naši rodinu. Věděl, že dělá hloupost, ale nemohl jinak. Stranil se mě celý život, ale nemohl přestat myslet na to, jestli se mi bez něj žije lépe. Nikdy nepochopím, jak se tak mohl rozhodnout, ale věděla jsem, že mu musím odpustit. „Dodává Petra, která se nyní snaží najít cestu zpět k otci a pochopit to, proč se tak zachoval, i když to není nejjednodušší. Ale hlavně, snaží se odpustit vlastní mámě, která mě na tom všem svůj podíl viny